Na co bych neměl zapomenout před prvním setkáním s zákazníkem?
Nikdo nepochybuje o důležitosti důvěry v lidských vztazích. Je jejich nezbytnou součástí jak v osobním životě (mezi partnery, rodiči a dětmi, přáteli, …), tak profesním. Jako obchodníci se snažíme o vybudování důvěryhodného vztahu s potenciálními klienty, manažeři usilují o důvěru u svých spolupracovníků a stejné je to i mezi kolegy.
Proč ale snahy o získání důvěry zamrzají často hned na začátku vztahu?
Řada popisů důvěry se shoduje v tom, že se jedná o pocitový vztah k druhému. Z pohledu sociologie je důvěra typ postoje a mezilidského vztahu. A v tom se skrývá cesta k odpovědi na výše položenou otázku.
Chci-li získat důvěru, musím do vztahu od začátku vstupovat s tím, že druhé osobě plně a bezpodmínečně důvěřuji. Nebudu-li důvěřovat sám, pak důvěru nemohu získat.
Opravdu musím důvěřovat hned a naplno? Proč?
Zkuste si představit, jak by to vypadalo, pokud byste šli na první rande s partnerem, se kterým chcete mít dlouhodobý vztah založený na důvěře, a šli na rande jen tak napůl, protože si chcete partnera otestovat. S vysokou pravděpodobností žádné další rande nebude, protože partner si z toho prvního odnese špatný pocit a vy asi taky.
Potom platí, že chci-li uspět, pak musím začít u sebe a důvěřovat druhé straně. Hned a bezpodmínečně. Platí to jak pro to rande, tak i pro obchodní vztah.
