Před lety jsem měl schůzku s jedním majitelem firmy, který mě požádal o konzultaci na téma vedení lidí. Dlouhodobě se potýká s problémem hledání vhodných spolupracovníků, respektive měl problém s jejich loajalitou. Když už někoho našel, dlouho ta spolupráce netrvala.
Kde dělal chybu?
Na úvod musím uvést, že se jedná o velmi inteligentního člověka, který mě ohromil tím, co dokázal na poli technických inovací. Zároveň to není žádný začátečník, protože podniká už přes deset let. Ale jak se mi sám svěřil, doposud se nezabýval otázkou manažerských dovedností. Měl za to, že intuice mu bude dobrým rádcem. Mimochodem, mám za to, že intuici nemůžu použít v oblasti, kde nemám žádné zkušenosti.
Hned první problém, na který jsme společně narazili, byl zásadní. Často měnil jejich pozice a s tím i náplň práce. Osobně v tom neviděl problém, protože ve vztahu ke svým spolupracovníkům razil zásadu: „Kdo platí, ten poroučí“. Myslím, že tato zásada původně zní: „Kdo poroučí, ten platí“. Užívá se však spíše v baru při objednávání tzv. rundy, kde také funguje.
Ale můžeme to takto přenést do manažerské či podnikatelské praxe?
Co za svoji objednávku získá manažer či majitel firmy od svých spolupracovníků?
Jediné, co si může takto koupit od spolupracovníků, jsou hodiny, ale to je vše. Navíc musíme počítat s nebezpečím, že přijde někdo jiný a nabídne za jejich čas o něco více. Co si ale nekoupíme je motivace, kreativita, nadšení, spolehlivost či dokonce loajalita. Chce-li od spolupracovníků více než jejich čas, musí jim nabídnout vizi, být jim leaderem a mít odpověď na otázku:
„Proč by měli pro něj pracovat?“
Peníze nejsou správnou odpovědí.
