Chceme-li růst, musíme vystoupit z komfortní zóny.
Nedávný odchod velmi inspirativní ženy Madeleine Albrightové mi připomněl jeden její citát, který má podle mě přesah do celé řady lidských činností.
„To, že nemůžu zvládnout vše, neznamená, že nemám dělat nic.“
Pokud se nemýlím, tak byl tento citát spojený s aktivitami M. Albrightové v oblasti zahraniční politiky, a to v průběhu studené války. Což představovalo složité období, které generovalo velmi obtížné výzvy, kterým M. Albrightová musela čelit. A tehdy se jí vyplatilo, držet se svého doporučení.
A stejné doporučení bychom měli aplikovat i na řešení otázek spojených s naším rozvojem.
Když se nevzdáme, můžeme růst
Proč třeba řada lidí vzdává své snažení o osobní růst už na samém začátku? A odkazují se na to, že cíl je moc daleko. Kde berou jistotu, že je ten cíl nedosažitelný, když to ani nezkusí? Vždyť žádný mistr světa se nerodí s tímto titulem a nevyhrává své zápasy od prvního dne.
Stejně tak to platí i pro oblast byznysu.
Řada úspěšných podnikatelů dosáhla svých úspěchů právě díky tomu, že se pustili do možností, které se na začátku jevily jako nereálné. A někdy to bylo spojeno i s faktem, že zkusili všechny do té doby známé možnosti.
Chceme-li růst, musíme vystoupit ze své komfortní zóny. Ze zóny, kde se cítíme bezpeční a jistí, projít zónou strachu a obav, nastoupit na cestu rozvoje, abychom se dostali do zóny růstu. Zóny, kde nejen můžeme žít své sny, ale rádi si nastavíme i další postupné cíle.
